Mimi a Štoček: Když je 120 v Doubici víc než jen číslo na tachometru

Někdy se hvězdy (a mraky) protnou tak dokonale, že z toho vznikne víkend, na který se nezapomíná. Na přelomu května a června (31. 5. – 2. 6. 2024) jsme vyrazili do Českého Švýcarska. Tentokrát nešlo o honbu za kilometry, ale o matematicky přesný a spravedlivý součet – Mimi a Štoček oslavili společných 120 let!

Páteční křest (doslova) vodou

Trasa z Lovosic do Doubice slibovala krásné výhledy, ale příroda měla jiný plán. Počasí bylo, diplomaticky řečeno, bídné. Zastávky v Děčíně a Ludvíkovicích nebyly tentokrát o kochání se architekturou, ale o strategickém manévrování mezi kapkami deště a doplňování tekutin v suchu hospůdek. Moc to nepomohlo, do Doubice jsme dorazili prověření skrz naskrz, ale v dobré náladě.

Večer už patřil zasloužené odměně. Výborné jídlo, kytary a atmosféra, která spolehlivě vysušila i ty nejmokřejší cyklistické dresy.

Sobota: Plánování a švih – my stihneme obojí

Sobotní dopoledne nás opět uvěznilo ve stanech před hospodou při bubnováním deště. Ale nebyli bychom to my, kdybychom čas nevyužili kreativně. Právě tady, u stolu v Doubici, vznikl plán na zatím největší akci v historii VZN – vyrazíme na Mallorcu!

Když se déšť trochu unavil, přece jen jsme osedlali kola. Krátký švih nás zavedl do pivovaru v Krásné Lípě, kde místní speciál zafungoval jako nejlepší palivo. Návrat do legendární Staré hospody v Doubici pak uzavřel den plný vzpomínání, smíchu a plánů, které nekončí u příštího kopce.

Neděle: Námořnická domů

Cesta zpět do Lovosic byla v neděli pro některé z nás spíše plavbou než jízdou. Nicméně základna v Lovosicích nezklamala a poskytla nám bezpečný přístav po tomhle náročném, ale skvělém víkendu.

Mimi a Štočku, těch 120 vám na kolech sekne! A teď už zbývá jen jediné: Směr Mallorca!