Mise Mallorca splněna: Vazouni ovládli silnice v Palmě!

Všechno to začalo jedním deštivým víkendem v Doubici při oslavě 120 let Mimiho a Štočka. Zatímco venku lilo jako z konve, u stolu u Staré hospody padlo rozhodnutí: „Vazouni letí na Mallorku!“ A jak jsme řekli, tak jsme udělali. V říjnu 2024 jsme vyměnili Lovosice za Palmu, půjčili silničky a ukázali ostrovu, zač je toho loket.

Za logistiku velké díky Heřmaňákovi a všem dalším, co se obětovali za volant. Cesta autem Lovo – Norimberk byla v našem autě legendární, ale o tom až někdy u piva. Pak už érem na ostrov, kde nás čekal bus a hodil nás až před dveře hotelu. Noční ubytování, ale ráno po snídani hned do půjčovny a šup na kola. Pak už byl na řadě Romík, který nebyl v této lokalitě prvně, a tak trasy byly jeho doménou. Nutno dodat, že se toho zhostil fantasticky. Řekněte sami….

Čtyři dny na kolech a bylo z toho +/-300 kilometrů a nekonečné, krásné výhledy

Mallorca nás nezklamala. Od 19. do 22. října jsme do toho šlápli ve velkém stylu. Tady je krátký deník naší „vzdělanosti“ v sedle:

• 19. října: Ostrý start (90,35 km)
  Hned první den jsme se s tím nemazali. Přes 90 kilometrů v nohách za necelé 4 hodiny čistého času. Švih vedl skrze malebnou krajinu mezi Palmou a městy Campos Llucmajor, místy pobřeží, místy olivové háje, zastávka na pivo a jídlo. První větší zkouška, kde se silnice začala příjemně vlnit. Tenhle den měl všechno.

• 20. října: Nedělní pohoda (58,66 km)
  Po náročném startu jsme si dali trochu oraz, aby nohy nezvadly. Pohodových 60 kiláčků podél pobřeží. Chvílemi to byl vopruz, protože stezka na pobřeží byla plná turistů, takže jízda krokem nás úplně nebavila, ale sluníčko a pivko v plzeňské restauraci byly ideální na nasávání atmosféry Palmy.

• 21. října: Královská etapa (101,33 km / 1 242 m převýšení)
  Tohle byl ten den, kdy jsme pokořili magickou hranici 100 km a k tomu si střihli pořádný výšlap – nastoupaných 1 242 metrů mluví za vše. Pět hodin v sedle, pot, ale ten pocit nahoře? Nepopsatelný! Vyrazili jsme z Palmy okolo letiště, pak si dali kávu, pivko a něco sladkého a vyrazili směr Sóller a Port de Sóller: Sjezd do údolí Sólleru byl odměnou za nastoupané metry. Krátká zastávka v přístavu nám dodala síly na finální návrat přes Palmu. Valldemossa: Výšlap do téhle malebné vesnice v horách nám ukázal, že tady se zadarmo nic nedává. Byla to jízda, která měla všechno – hory, moře i ten správný „Vazounský“ drajv. Právě tady jsme pochopili, že ta Mallorca na kolech nebyla jen opilecký nápad z Doubice, ale sakra dobré rozhodnutí!

• 22. října: Rozlučková švihovka (60,89 km)
  Poslední den na kolech jsme zakončili na pohodu, ale v tempu hodném Vazounů. Cestou káva a víno, příjemné posezení, a hlavně super počasí. Byl to ideální závěr. Žádné velké kopce (stoupání jen 338 m), ale o to větší radost z čisté jízdy.

• 23. října: Už jen koupačka a odlet domů
  A úplně poslední den jsme stihli občerstvení na pláži spojené s koupáním v moři.

Řekněte sami, naše mallorská expedice nebyla jen o poflakování u moře. Byla to poctivá cyklistika rozdělená do čtyř etap, které prověřily naši fyzičku i morálku. Mallorca nám ukázala, že silniční cyklistika v partě je ten nejlepší relax (i když to v kopcích u Sólleru bolelo). Jednoduše Vazouni potvrdili, že jsou parta, která si plní sny.