Další z Vazounů, tentokrát Šemba, se rozhodl oslavit svých 5X, a jak jinak, než v kruhu Vazounů. Termín 22. – 23. 9. 2018, který Šemba oznámil dlouho dopředu, jsme byli natěšení na společný vazounský víkend. Myslet si, že na oslavu s Šembou pojedeme jinak než na kole, by bylo bláhový.

Sešli jsme se ve Velkých Žernosekách u přívozu a po krátké zahřívací rovince jsme za Libochovanami hupsli do lomů Deblík a Trabice a stoupali k Plešivci. Pak jsme sjeli do Skalice, abychom zase mohli vystoupat na Laffitovu vyhlídku. Chvilku našeho bikování jsme si zpestřili tlačením našich kol do kopce, protože spojovací cesta byla nad naše síly. Záhy jsme byli kousek nad Ústím nad Labem, přesně na Ovčárně, takže jsme to ještě vystoupali přes Babiny, Čeřeniště až na rozcestí nad Němčí. To bylo keců, že je to furt do kopce, ale pak se Vazouni nemohli nabažit sjezdu přes Sedlo na Novou Ves, který vygradoval náramným singlem na parkoviště k hradu Střekov.

Možná čtenáři nebudou věřit, ale až pod Střekovem v Labské baště bylo první oficiální doplnění kalorií. Velký kredit si u Vazounů získal místní pingl s jeho „kapúúúčem“ a na závěr to zabil, když vyhlásil „tady nesu ty kafe, tak kdo byl s tim malym, no a s tim velkym???“. Pamatuju si, že se hlásil člen PČR, jen netuším, na jakou výzvu to bylo.

Zbývalo nám dostat se přes Labe a vystoupat na Dubičky, kde byl zajištěn nocleh, ale hlavně večerní posezení. Klidným přechodem přes Masarykova zdymadla pod hradem Střekovem, kdy ještě skoro nikdo netušil, jaký kopeček nás ještě čeká, jsme se dostali k Vaňovu, odkud vede úžasný singl přes Pohádkový les až do Dolních Zálezel. Při výjezdu z lesa a spokojenosti některých Vazounů, že jsme dostatečně vysoko a na Dubičky to už nemůže být tak hrozný, si někteří začali trapně myslet, že už dolů a zase nahoru jet nemůžeme, bo nahoře už jsme – OMYL! Spadli jsme do Zálezel, no a celá sobotní štace vyvrcholila výživným výjezdem na Dubičky. Myslím, že fotogalerie předčí všechny slova. Někteří Vazouni si neodpustili titulování trasérů, ale bez toho by to ani nebylo ono. Ale cíl byl dobyt – Restaurace u Becků byla na obzoru.

Neb jsme kluci čistotní, následovala očista. Čekala nás studená voda z hadice v centru venkovního posezení. Tak jsme vběhli mezi pár hostů, kteří byli z našich dokonalých postav poněkud v rozpacích. Po tom, co se zmocnil hadice Bobr a poctivě nás sprchoval tou ledovou vodou, začínali jsme být v rozpacích my, protože takovou „malou zimu“ nemohl čekat snad nikdo.

Na společné posezení dorazili i další Vazouni, kteří nejeli kolmo, Šembíkovi jsme popřáli jak se patří a při té příležitosti jsme popřáli i Jaroušovi, který má narozky stejný den, jen je o rok mladší – takže za rok padesátka s Tebou Jarouši!!! Noc na místním sále ve spacákách a na karimatkách byl takový malý návrat k vazounským kořenům.

Po vydatné snídani jsme se vydali k domovům, jasně že na kolech. Jak byla sobota v sedlech naprosto bez defektů a jakýchkoliv problémů, tak neděle byla bohužel pravým opakem. Nejprve v lese kousek nad Radejčínem Milanovi skočila větev do přehazovačky, čímž jeho nedělní účinkování skočilo. Pak Pájovi při sjezdu do Oparenského údolí kámen rozsekl hadičku od zadní brzdy a aby toho nebylo málo, tak při sólo návratu Bocan píchnul v Oparenském údolí. Přes ty závěrečné problémy, nebo možná právě kvůli nim, hrstka statečných spláchla nedělní prach v lovosické Rakvi a tím byla Golgota vyhlášena za splněnou misi.

Akci musíme zhodnotit jako moc povedenou, protože všichni se ve zdraví vrátili domů a účast byla skoro stoprocentní, což je vidět z fotogalerie. Všem, co se podíleli na organizaci patří díky, ale hlavní poděkování si samozřejmě zaslouží Šemba!!!