Podlesím v dešti a na kolech - Ročov
Do Ročova a zpět zažili Vazouni mraky pozoruhodností..
ROČOV 2012 – Podlesím v dešti
Termín: 02.-03.06.2012
Kdo: Číča, Vinca, Miminko, Standa, Luďa, Milánek, Milan Knobloch, Milan Hasič, Šemba
Kam : Peruc - Ročov
Ubytování: Hostinec U KULHÁNKŮ - VINCA
Jak: Po vlastní ose sraz v Peruci – STANDA Vlakem do Libochovic a pak na kole
Další z podařených vazounských outdůrových akcí se uskutečnila pod patronátem VINCI. Sraz byl na Peruci v hospodě – MILÁNEK z Mostu, ŠEMBA,MILAN z LTM, KONOBLOCH z Terezína, ČÍČA,LUĎA a MIMČO z Lovo, VINCA z Loun, STANDA vzhledem ke zdraví a kondici vlakem do Libochovic a pak kolem na Peruc. Po příjezdu do Peruce přes kopce v Evani a Poplzích STANDA našel ostatní vazouny ve veselém rozjímání (vazounské keci) na zahrádce restaurace na Peruci, kde v sobě již měli 1. pivo – došlo na vzpomínání a plánování dalších akcí -10 dní v Rumunsku, nějaká Itálie, pak Kilimandžáro, apod. …, po dalším pivu a společné fotce nám mladý Kübl (rozuměj Dejv) odvezl bagáž autem se srazem v 17:00 na Ročově. Po odjezdu z příjemné zahrádky odjezd směr Panenský Týnec, kde se nachází psychotronicky zajímavý mírně nedostavěný chrám. Bohužel naše vazounská tlupa působí jaksi antisenzibilně a jediné co na nás působí je „démon“ alkohol. Proto další pivečko hned vedle v kiosku a nastalo rozdělení tlupy – STANDA vzhledem ke své fyzické kondici skrečoval svou účast na plánovaném kolečku (dle MIMČA asi 20ti kilometrovém) přes Úherce, Kokovice a Klobúky, jehož cílem byl mimo jiné obrovský menhir, který nakonec odolal řádění vazounů, dále přes Hořešovice, Hořešovičky, Zichovec a Žerotín (patrně nazvaný na oslavu vazounů) zpět do Panenského Týnce. Zatímco tlupa poctivě šlapala do pedálů, STANDA našel hospůdku, kde se vaří i hotovky – a tam začalo nesmírné obžerství a pokud by platilo „za každý smrtelný hřích do pekla“, pak vazouni už dávno jsou na spodním sklepení z důvodu obžerství – polívčička, knedlíčky, zelíčko,masíčko, MILAN KNOBLOCH i palačinku, kafíčko, pivečko – těžko se nám zvedalo. Nicméně bylo potřeba ujet slušnou porci plánované trasy (i když VINCA vzhledem ke stavu vazounů zredukoval své představy o případných zajížďkách) a proto jsme se vydali dále – přes pole do Hříškova a dále Podlesím (LUĎA telefonicky instruoval Babiše jak zapnout televizi dálkovým ovladačem a tudíž mohl s námi pokračovat dále a nikoli odletět již přichystaným vrtulníkem to provést osobně) nádhernou cestou lesem přes Kroučovou a zastávkou v lese na vyhlídce až do Třeboce. V Třeboci zastávka u hospůdky a posíleni KLÁŠTERSKOU 12 a malou zelenou jsme pokračovali do cíle dne – penzion-restaurace „U KULHÁNKŮ“, kde již asi hodinku čekal Dejv s našima báglama.
Uklizení kola, ubytování (docela to šlo za 140,- Kč), sprcha a pak již zasednutí v loveckém salonku, kde bylo připraveno občerstvení. Krátké intermezo: MILÁNKOVI jsme omylem zamkli pokoj když se sprchoval, takže veškeré jeho ošacení spočívalo v malém růžovém ručníku o velikosti kapesníku. Takto oděn nakukoval do sálu, čímž nás chtěl zavolat, ale vždy se objevil někdo cizí, takže se musel schovat. Později ho vysvobodil MIMČO. Občerstvení spočívalo v propečené vyuzené více kilové kýtě, ingrediencemi a zeleninou s chlebem. A už to začalo -Žatecký hodokvas různých stupňů byl prokládán pravidelnými rundami (whiskey Jameson, zelená, čert), které někdo maniakálně objednával každých 10 minut. Vzhledem k tomu, že zde bylo umístěno hrací zařízení (stolní otočný fotbal a šipky) a také paklík kartiček se objevil, bylo o zábavu postaráno. ČÍČA opět (ne)osvědčil své DJovské sklony a z připraveného notebooku připojeného k repráku nás co 30 sekund zásoboval svými hity. Stoupající hladinou alkoholu v krvi stoupal i počet decibelů linoucích se z našich hrdel – zvláště vynikal MILAN KNOBLOCH, který posunul všechny vazounské limity pití, jídla i hlasitosti hodně daleko a vysoko. Myslím, že Ročov bude dlouho vzpomínat na naše působení, které některými jedinci bylo ukončeno hlasitým zpěvem (spíše řvaním) na pokoji až velmi brzo ráno. Zvláštní kapitolou byl příchod MILANA KNOBLOCHA na pokoj neboť se hlasitě dobýval na cizí pokoj. Velkou pochvalu si zaslouží pan a paní obsluhující, protože každičké přání i v nočních hodinách bylo s úsměvem ihned splněno.
Ráno jsme se opět v plné síle sešli ve výčepu na snídani – dáli se to množství jídla vůbec nazvat tak obyčejným slovem jako „snídaně“. Mimo přinesený zbytek kýty (která už neobsahovala moc masa) se za přispění obsluhy nahromadilo na stole postupně máslo, sklenice džemu (sežrána celá), polévka, kakao, káva, čaj, rohlíčky, sýry, salámy, med...., zkrátka tato akce se dá lehce nazvat „Putování za ŽRÁDLEM“. Také účet (asi 4.500,- Kč i s ubytováním) svědčil za vše. Po nezbytném zabalení věcí jsme se srdečně rozloučili s panem hospodským a s domorodci, kteří se přišli podívat na náš odjezd – patrně jsme zde způsobili největší vzrušení od průjezdu Františka Josefa.... .
Počátek zpáteční etapy se nesl ve znamení táhlého dlouhého sjezdu skrz lesík po čerstvě položeném asfaltovém koberci, což nedalo vazounu MIMČOVI, který v jedné ze serpentin po vzoru Jiřího Štancla (bývalý vynikající plošinář pro nezasvěcené) zmáčknutím obou brzd dostal pořádného „šmejra“, opustil sedlo a zkontroloval asfalt opravdu zblízka. Naštěstí zde umístěná polňačka zabránila pádu za ním jedoucího vazouna VINCI, který stačil zatočit. MIMINKO prostě chtěl dohnat svou manželku, která na jedné z předchozích akcí taktéž „opustila sedlo“ a krvavou skvrnou o velikosti dna pivního půlitru (tuto míru zná každý správný VAZOUN) a ve tvaru srdce na levém lokti vyrovnal manželské skóre. Po této divadelní vložce jsme pokračovali dále na tvrz Jimlín – Nový Hrad, kde zrovna byl dětský den. Vazouni nezklamali a oslavili ho další Svijanskou lahůdkou. Následoval odjezd a zde se odloupnul MILÁNEK – směr Most. Cestou do Loun opět začal plápolat ve větru STANDA, dle jehož názoru se mírné zvlněniny staly obrovskými alpskými vrcholy (kecal). Nicméně se podařilo dostat se rozumným tempem domů do Loun k vazounu VINCOVI. Krátký oddech za přítomnosti celé VINCOVI rodiny (Vanda, Dejv, Indy) byl vyplněn opravdu vřelým přivítáním a bylo nám sneseno vše, co zrovna bylo k jídlu (takže bonboniéra, kupovaná bábovka, kupované banánky v čokoládě....), a pití – samozřejmě extra výborný Žatec Premium, káva a někteří jedinci zkusili zjisti zda zde bydlí Džek z Tenesí (viď ČÍČO).
Pokračovali jsme zpět k domovu, kdy nás Vinca vyvezl přes bývalé Lounské „Kasíno“ směrem na Koštice. Již předtím STANDA vlál na chvostu pelotonu a čím déle jsme jeli, tím více vlál. Když začalo v Košticích pršet, rozhodl se STANDA jet napřed (zatímco vazouni převlékali kabáty – pláštěnky) do Libochovic, kde plánoval zavolat manželce, která pro něj přijede autem. I přes naléhání ostatních vazounů, kteří ho dojeli u Duban se odtrhnul a zbytek tlupy za stálého deště dojel do svých cílových stanic.
Považuji tuto akci za skončenou a již se těším na další.