Jdi na obsah Jdi na menu

Krušnohorská gilotina - "ZÁLEŽÍ"

24. 9. 2017

miniKolo.JPG

Když byla trasa podzimní cykloakce v termínu 23. – 24. 9. 2017 svěřena Gécimu, tak se někteří nejmenovaní Vazouni zhrozili a dokonce hrozili svou neúčastí, no a když ji Géci pojmenoval Krušnohorská gilotina, chvíli to vypadalo, že Géci pojede sám. Snad všem musí být ale jasný, že trasa, která není pro žádný vořezávatka, slečinky, bebíčka a jim podobné, je přesně ta, která je pro Vazouny jak dělaná. (Vysvětlovat, proč je v nadpisu ZÁLEŽÍ, není třeba, znalí vědí, neznalí se můžou příležitostně doptat). Krušnohorskou gilotinu v sedle svých biků absolvovalo celkem 12 Vazounů (Vinca, Číča, Standa, Peťan, Míra, Milánek, Jarouš, Miminko, Štoček, Hoblík, Géci a Pája), večerního soustředění se zúčastnili ještě Šembík (dorazil odpoledne k ubikaci na silničce) a Heřmaňák (autem přivezl k ubikaci bágly).

Z fotek v galerii můžou všichni vidět, že počasí nebylo žádný med, ale i to patří ke standardním překážkám, se kterými se dokáží Vazouni zdatně a po svém vypořádat.

Logistika byla zmáklá dokonale – vlakem přes Ústí n/L. do Teplic a odtud busem na Moldavu, pak už na kolech přes Cínovec, Adolfov, Petrovice až do obce Sněžník, kde jsme nocovali. Možná to cestování vlakem vypadá zbaběle, ale v podání Vazounů je takové cestování náročnější než na kolech. Bodově si připomeneme první den:

  • čekání na bus spojené s okupací Albertu v Teplicích
  • rozbitý bus cestou na Moldavu
  • upevnění pamětních listů na řídítka – Miminko jel na Romana
  • příprava na první společné foto
  • 1. Géciho vrchařskou prémii v prudkém stoupání mezi Moldavou a Cínovcem vyhrál Vinca, který byl oceněn Jégrem
  • doplnění energie v Krušnohorském Dvoře
  • občerstvovací zastávka na Adolfově (muž v bílém)
  • Peťana zapomenutý batoh na Adolfově
  • čekání na zapomnětlíka proložené ochutnávkou zásob – solidní mejdan
  • 2. vrchařskou prémii nad Krásným lesem bral posilněný Pája- slivka byla fajná
  • návštěva letadla v Petrovicích a Vincovo „právě jsem se vrátil z Hradu“
  • Milánkova únava a jeho nejisté rozjezdy pro hvězdy
  • 3. vrchařskou prémii opanoval na horizontu Rájce Géci – rumová pralinka nezklamala
  • smrtelné stoupání z Ostrova na Tisou
  • finální dojezd k noclehárně http://www.penzion-ulesa.cz/ubytovani
  • večerní posezení okořeněné sledováním Laver Cupu
  • znárodnění Jaroušovi slivovice
  • přání dobré noci německým sousedům – „Dobrou noc schwartze katz weise hund schlaff gesung“

Druhý den po vydatné snídani jsme se vydali na trasu Sněžník – Děčínský Sněžník – Maxičky – Horní Žleb – Děčín – Ústí nad Labem – Velké Žernoseky – Lovosice (Rakev). Sice bylo do Děčína nastaveno tempo 5,5 km/h, dokonce se kola vedla z kopce, ale trasa byla úžasná. Opět jen důležité body trasy:

  • Děčínský Sněžník v mlze
  • Koňka
  • nekonečné kličkování lesem
  • vedle svých kol až do Horního Žlebu
  • oběd v Děčíně na Kocandě
  • domluva na klidném a pohodovém tempu 23 – 25 km/h z Děčína do Ústí n/L. – z ničeho nic někteří vláli, když špice valila asi 35 km/h, zabrzdil až Hoblík se svým defektem
  • zdatní Vazouni zakončili víkend v lovosické Rakvi

Přesto, že Géci původně strašil, že někteří se z této trasy nemusí vrátit, Vazouni se všichni vrátili. Logistiku zvládl bravurně, trasa krásná, kořením byla novinka v podobě vrchařských prémií. Poděkování zaslouží Honza H., který nám přivezl a odvezl bágly, a za foto tradičně Mimčo. 

Ještě je dobré si připomenou pár hlášek víkendu:

  • někdo skřípal ve sjezdech zuby, někomu skřípaly brzdy
  • kachna nemá na cestě co dělat
  • kolaboranti mají rádi kola
  • lihobraní