Jdi na obsah Jdi na menu

Krušnohorský semafor

bezky.jpg

Dvanáct Vazounů brázdilo na běžkách během víkendu 18. a 19. února vršky Krušných hor. V sestavě Vinca, Šembik, Mimčo, Štanda, Číča, Luďa, Pája, Jarouš, Milánek, Géci, Míra a Hoblik.

Sraz jsme měli v Ústí nad Labem u divadla, odkud jsme jeli skibusem do Zadní Telnice. Lanovkou jsme zvládli největší převýšení a vyrazili směr Komáří Vížka. Cestou jsme se příjemně osvěžovali a tak jsme první úsek pokořili vcelku hravě. Vzhledem k nevlídnému počasí, byla restaurace na Komárce volná, tak jsme tam hned šoupli dva „bíry“, abychom měli těžší nohy a neměli další cestu tak snadnou. Ještě jsme zvládli něco k snědku a kávu a hurá do stopy. Mezi tím co jsme se občerstvovali, se Jaroušovi splašily jeho nadržené běžky a jedna z nich skočila z podezdívky do stráně. Naštěstí nemusel až do Krupky. Další zastávka byla plánovaná na Cínovci, tenhle úsek si užili naši skejtaři Luďa s Gécim – stopa jen na klasiku a sníh se bořil, ale dali to klucí šikovní, vždyť jsou Vazouni. Na Cínovci bylo rozhodování, jestli zasednout nebo jít dál, ale vzhledem k Čícově účasti na večerním maturáku a plné restauraci Krušnohorský Dvůr, jsme se rozhodli pokračovat až na Vitišku. Cestou byl jeden úžasný sjezd, kde si nechal Jarouš poradit od Šemby a předvedl super paragánský skok letmo, ale vše dopadlo dobře, za chvilku jsme byli u Vitišky, ale namísto Vitišky jsme zakotvili v Mikulášce, kde jsme dokoukali biatlon, opět doplnili tekutiny a taky se od nás odpojil zodpovědný Číča. Do cíle na Moldavu na Nové Město už nám zbývalo jen 1,5 km. Zhodnotíme-li cestu, bylo to bezva – počasí, sníh, stopa i pitný režim byl na odpovídající úrovni. Ubytovali jsme se na Osecké chatě a vymydlení jsme se přesunuli na večeři do Bystřické boudy, kde jsme se všichni výborně najedli a něco málo popili. Večerní posezení obohatil svým příjezdem Milan, ale o půlnoci to bohužel zabalil a jel domů - škoda, že se nezúčastnil plnohodnotně. Někteří mastili karty, jiní debatovali o termínech plánovaných akcí Vazounů. Našli se i dva zběhové (Standa a Míra), kteří zaslechli zvuk sladkého dřeva a takřka se nechali draftovat Horskou službou na Bouřňáku – to by si Horská pomohla.

Ranní pohled z okna, do prosluněné okolní přírody, byl nejlepší pozvánkou do mrazivé stopy. Někteří byli po večerní vánici unavení, hlavně ti dva skoro emigranti J. Po snídani jsme se tedy všichni, jen kromě Jarouše, vydali na běžkách směr Zadní Telnice. Motorizovaný kámoš, který odvezl Jarouše, odvezl většině Vazounům i bágly, takže zpáteční cesta byla na rozdíl od sobotní na lehko.  Nedělní trasu jsme trochu změnili, bylo to víc nahoru – dolů, ale běžkování nemělo chybu. První zastávku jsme zvolili až na Cínovci v již zmíněné restauraci Krušnohorským Dvůr, kde proběhla rychlá občerstvovačka. Pája opět jako při každé zastávce vyždímal svou čepici se sprchováním, hodil na sebe suché triko, které vydrželo suché sotva do startu další štace, a vyrazilo se směr Komárka. Při sjezdech z Cínovce na Komárku jsme předvedli několik vazounských tygřích skoků, ale elegantních. Na Komárce měli bohužel/bohudík plno, takže jsme se rozjeli do cíle. Čekaly nás dva fantastické sjezdy, jeden z Komárky a druhý z Adolfova, který končil přímo u bufetu na Zadní Telnici, kde jsme náš skvělý běžkařský víkend zakončili párkem s hořčicí a pívem.

Poděkování zejména:

  • Milánkovi za zajištění ubytování a rezervaci na večerní posezení.
  • Miminkovi za největší počet fotek.
  • Jaroušovi za odvoz a dovoz báglů.
  • a jinak všem za výbornou reprezentaci. 
 

Náhledy fotografií ze složky KRUŠNOHORSKÝ SEMAFOR (2017)